Remove non-useful new line (#57)

src/content/den/2024-12-06.md

@@ -12,9 +12,7 @@ prayer: "Všemohoucí Bože, přispěj nám svou mocí na pomoc: vytrhni nás z
 ---
 
 Milí přátelé,
-dovolte mi prosím, abych se s vámi podělil o příběh pacienta, který se mi do paměti vryl nejhlouběji. Asi před 25 lety jsem pracoval na chirurgické klinice v Pardubicích. Tehdy jeden mladý muž, student Univerzity Pardubice, říkejme mu třeba Marek, řezal dříví na okružní pile. Jedno z polen se vymrštilo a udeřilo jej do čela. Marek byl přivezen na urgentní příjem chirurgické kliniky ve vážném stavu a po krátké době začal ztrácet vědomí. Bylo nutné jej uvést do umělého spánku a napojit na ventilátor. Po přijetí na oddělení ARO byla diagnostikována mnohočetná, poměrně velká ložiska pohmoždění mozku. Stav se v této situaci zdál beznadějný. Prognóza hovořila o tom, že je malá naděje na přežití a pokud přežije, bude mít jistě doživotní a závažné následky. Jeho věřící rodiče vyvinuli enormní snahu syna zachránit. Vedle intervencí u primáře neurochirurgického oddělení kontaktovali místního pana faráře. Ten za jeho uzdravení organizoval četné společné modlitby a v kostele se konaly s týmž úmyslem mše svaté. Jedné z nich jsem se zúčastnil také. Marek byl dva týdny v umělém spánku. Náhle se jeho stav začal překvapivě lepšit, začal dýchat sám, až byl nakonec od ventilátoru zcela odpojen. Dalším překvapením pro všechny bylo to, že Marek bez poruchy hýbal všemi končetinami. Po následné stabilizaci stavu byl přeložen na chirurgickou jednotku intenzivní péče, kde jsem měl možnost se o něj starat. Když
-
-jsme pak Markovi odstranili tracheostomii a zjistili jsme, že i jeho mentální funkce jsou zcela neporušeny a že komunikuje normálně, téměř jsme tomu nemohli uvěřit. Marek se velmi rychle zotavoval, až se nakonec úplně uzdravil. A nejen to! Úspěšně dokončil studia na univerzitě, obhájil doktorské studium, oženil se a má tři zdravé děti. Markovo uzdravení pro mne zůstává i po 25 letech zázrakem.
+dovolte mi prosím, abych se s vámi podělil o příběh pacienta, který se mi do paměti vryl nejhlouběji. Asi před 25 lety jsem pracoval na chirurgické klinice v Pardubicích. Tehdy jeden mladý muž, student Univerzity Pardubice, říkejme mu třeba Marek, řezal dříví na okružní pile. Jedno z polen se vymrštilo a udeřilo jej do čela. Marek byl přivezen na urgentní příjem chirurgické kliniky ve vážném stavu a po krátké době začal ztrácet vědomí. Bylo nutné jej uvést do umělého spánku a napojit na ventilátor. Po přijetí na oddělení ARO byla diagnostikována mnohočetná, poměrně velká ložiska pohmoždění mozku. Stav se v této situaci zdál beznadějný. Prognóza hovořila o tom, že je malá naděje na přežití a pokud přežije, bude mít jistě doživotní a závažné následky. Jeho věřící rodiče vyvinuli enormní snahu syna zachránit. Vedle intervencí u primáře neurochirurgického oddělení kontaktovali místního pana faráře. Ten za jeho uzdravení organizoval četné společné modlitby a v kostele se konaly s týmž úmyslem mše svaté. Jedné z nich jsem se zúčastnil také. Marek byl dva týdny v umělém spánku. Náhle se jeho stav začal překvapivě lepšit, začal dýchat sám, až byl nakonec od ventilátoru zcela odpojen. Dalším překvapením pro všechny bylo to, že Marek bez poruchy hýbal všemi končetinami. Po následné stabilizaci stavu byl přeložen na chirurgickou jednotku intenzivní péče, kde jsem měl možnost se o něj starat. Když jsme pak Markovi odstranili tracheostomii a zjistili jsme, že i jeho mentální funkce jsou zcela neporušeny a že komunikuje normálně, téměř jsme tomu nemohli uvěřit. Marek se velmi rychle zotavoval, až se nakonec úplně uzdravil. A nejen to! Úspěšně dokončil studia na univerzitě, obhájil doktorské studium, oženil se a má tři zdravé děti. Markovo uzdravení pro mne zůstává i po 25 letech zázrakem.
 
 Moje životní zkušenost je taková, že pokud našeho Pána o něco v modlitbě upřímně prosíme, vždy nám vyhoví. Není to však hned. Musíme věřit a vytrvalým úsilím a modlitbou si to musíme zasloužit.